Štědrý den pejsků v Mukařově aneb detektiv Roník na stopě zločinu.

Malý pejsek Roník plemene coton de Tulear žil v Praze, odkud s paničkou jezdil často na výlety nebo na návštěvy lidských i psích přátel.

Jednou se panička rozhodla, že tentokrát Vánoce stráví oba u kamarádky v nedaleké obci Mukařov.

Hned po příjezdu je téměř z každé zahrady vítal štěkot místních pejsků, a že jich bylo!

Roník měl velikou radost, ale po chvíli mu začalo být divné, že jeho noví přátelé vůbec nechodí na společné procházky. On s paničkou totiž na takové procházky chodil často a rád, vždy se při společných hrách velmi dobře všichni bavili.

Vrtalo mu to hlavou, proto se ptal kamaráda Bojara, u kterého byl na návštěvě, co se děje, že pejskové jsou jen za plotem.

Bojar, velmi starý pejsek, odpověděl:

„Roníku, to je těžké. Lidé mají pejsky většinou na hlídání domů, protože celé dny nejsou doma. A když doma jsou, nakrmí pejsky, hrají si s nimi, ale leckdy netuší, že by bylo dobré taky je vzít na procházku, když jsou přece za hezkého počasí pořád venku. Nevědí, že by jim procházkami udělali obrovskou radost.“

Roníkovi to bylo nesmírně líto, tak přemýšlel, jak by mohl alespoň trochu pejskům udělat radost. (jak by pejsky mohl potěšit?) 

A vymyslel to! Při pravidelných procházkách s paničkou všem pejskům za plotem štěkl, že na Štědrý den večer se všichni sejdou u kostela, kde si předají drobné dárky. Neřekl, jak chce setkání zařídit, ale slíbil, že při procházkách od nich dárky vybere a bude je nosit ke kostelu, kam pak večer přijdou.

Jak řekl, tak udělal. Několik dní sbíral a nosil dárky, jeho panička totiž věděla, že je vychovaný a nemusí při procházkách být nutně všude na vodítku, takže si ani nevšimla, co tajně Roník dělá, ostatně přes jeho dlouhé chlupy nebylo vidět, že něco drží v tlamce. 

Na Štědrý den dopoledne se Roník běžel podívat, jestli je u kostela vše připravené na večer.

Ale co neviděl! Krabice, do které dárky poctivě nosil, byla prázdná!

Co teď dělat? Dlouho nepřemýšlel a běžel ke kamarádovi Robinovi. Jezevčík Robin byl totiž známý rebel, který často utíkal, neboť uměl podhrabat plot.

Když Robin uslyšel, co se stalo, neváhal a začal hrabat, takže byl za chvíli venku. Společně pak oběhli všechny pejsky v obci a většinu z nich se jim podařilo uvolnit, ne každý páníček totiž měl zajištěný plot proti podhrabání, zamčenou branku nebo dostatečně vysoký plot.

A protože v poledne už páníčci měli plné ruce práce s přípravou sváteční večeře a děti vyhlížely netrpělivě Ježíška, nikdo si pejsků nevšiml.

Po pečlivé prohlídce místa činu fenka Karinka našla zprávu:

„Dárky jsou pod stromečkem.“

Jelikož jako československý vlčák přece jen s páníčky chodila na výlety, dostala nápad.

„Stromy jsou přece v lese, a tam s paničkou často chodíme! Půjdeme tedy hledat ten „náš“ stromeček do lesa!“

Karinka dobře znala okolí obce, tak rychle vysvětlila všem, kterými cestami by se měli při hledání ubírat a doporučila jim chodit ve skupinách, protože nejlépe se pracuje, když si přátelé pomáhají, každý umí nebo vidí něco jiného a společně jsou skvělý tým. 

Roník jako organizátor celé akce ale cítil velkou odpovědnost, vždyť si ostatní mohli myslet, že si dárky nechal a krádež jen předstíral. Takže se do lesa vydal sám.

Jenže neposlouchal pozorně, co Karinka říkala, takže se ztratil.

Naštěstí brzy došel k ohradě, kde byli koně, ti mu ochotně ukázali cestu do lesa a popřáli hodně štěstí při pátrání po zloději.

Roník běžel dál až k rozcestí pod duby, kde se mu zalíbil jeden pařez. Pomyslel si: „Tohle je ideální místo! Křižovatka cest, kdyby tady byl vánoční stromeček, určitě by pod něj zloděj dárky položil! A mně bude stačit seštěkat všechny kamarády a uděláme si Vánoce tady 😀“ 

Zamaskoval se větvičkami, přidal i řetěz, který si doma vypůjčil původně na ozdobu krabice u kostela, a čekal. 

Dlouho se nic nedělo, ale když už to Roník chtěl vzdát, kde se vzala, tu se vzala postava připomínající také vánoční stromeček. 

“ Roníku, jsem lesní víla. Slyšela jsem, co chceš udělat pro kamarády, a rozhodla jsem se vám pomoci, když vidím, jak se všichni snažíte. Také jsem se zamaskovala jako vánoční stromeček a něco zajímavého jsem dnes viděla. 

Dám ti radu. Dárky najdete opravdu pod stromečkem a cesta k němu je označena zelenou barvou. Ale nejsou to stromy, jen malé značky různě schované.“

Roník se chtěl ještě na něco zeptat, ale víla jako mávnutím kouzelným poutkem zmizela. 

Roník z toho nebyl moudrý, takže začal štěkat, aby svolal všechny kamarády. Když přišli, řekl jim, co zažil.

Pejskové dali hlavy dohromady a přemýšleli, jaké značky měla víla na mysli. Urletka, malá fenka jorkšíra, kousek od rozcestí našla malý zelený papírek. Po poradě pejskové usoudili, že to může být značka, o které mluvila víla. 

Všichni společně tedy šli a pozorně se dívali, zda uvidí další zelené papírky. 

A opravdu! K velkému překvapení všech po těchto značkách došli zpátky do Mukařova ke kostelu! 

A tam na ně čekalo obrovské překvapení. Lidé totiž opodál ozdobili stromeček, čehož si pejskové nevšimli, a pod ním byly všechny ty dárky, které Roník sesbíral a uložil původně do krabice.

A u nich stál starý Bojar.

Všichni měli obrovskou radost, že se dárky našly, ale pořád jim nebylo jasné, co se vlastně stalo.

Bojar jim to vysvětlil:

„Víte, když jsem byl mladší, chodil jsem na dlouhé výlety stejně jako chodí malý Roník. Teď už mi nohy tolik neslouží, tak mne panička bere jen na krátké procházky po obci. Jenže je mi líto, že většina z vás tuto možnost nemá. Tak jsem využil situace, kdy panička Roníka špatně zavřela branku, a šel jsem přemístit ty dárky.“

Tohle ovšem nevysvětlovalo ty značky v lese! 

Proto se Brita zeptala: „Ale kdo značil tu cestu lesem?“

„To je jednoduché“, řekl Bojar.

„Znáte Maxe, kterého pánečci nechávají volně běhat všude? Tak ten mi s tím pomohl. Stále riskuje, že ho někde přejede auto, tak byl alespoň chvíli v lese v bezpečí a pomohl mi. A vy jste si díky tomu užili chvíli volnosti a běhání. Škoda, že si vaši dvounožci nevšimli, že pár hodin nejste doma. Třeba by vás na tu procházku občas taky vzali.“

Poté všichni pejskové Bojarovi poděkovali, rozdělili si dárky, společně si zaštěkali koledy a vrátili se domů, kde už voněla štědrovečerní večeře, a kde všichni dostali od pánečků taky dobrůtky. Teď už jen všichni přemýšlí, jak takový výlet zopakovat. Nebo jak páníčky naučit, že pejsek občas potřebuje taky na výlet.